OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Anna's Suffering - 16. kapitola

14.08.2013 (16:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 518×

Bylo pár dní po svatbě a my zase byli ve škole, a ano, byli jsme jako nejoblíbenější pár na škole. Všichni mi najednou začali podlézat. Bylo mi z toho hrozně, bylo to kvůli němu. Byl oblíbený a díky němu vznikla moje popularita. Nechtěla jsem to. Vlastně jsme byli pár na veřejnosti!

„Už víte, co to bude?“ přihnala se ke mně malá tmavovlasá holka v uniformě roztleskávačky.

„Ne, jesště ne,“ zavrtěla jsem hlavou.

„V sobotu hrajeme zápas a pustíš Lucase na párty, že jo?“ zamrkala, ušklíbla jsem se.

„Vlastně je mi jedno, co dělá ve svým čase. Nevidím důvod, proč bych ho nepustil,“ pokrčila jsem rameny, dala jsem si ruku na břicho. Měla jsem pocit na zvracení, zamyslela jsem se nad tím, jestli budu odbíhat, nebo ne.

„Jsi skvělá holka, už chápu, proč tě má rád,“ uculila se a odešla.

Rád?! On je takovýho citu snad schopen? Ironicky jsem se usmála, tomuhle bych nikdy nevěřila. To, že to rozhlašoval ve škole, jaký máme skvěklý vztah, byla jenom fáma! Nic na tom nebylo pravdy. Nevím, jestli mi více ubližovala lež, nebo ta pravda, jak to je.

Bůhví, co v sobotu na té party vyvede, ale je mi to jedno. Po chvíli ke mně zase přišel někdo. Už jsem se neobtěžovala podívat, kdo to je.

„Co?! Zase se chceš ptát na to dítě? Já už toho mám dost!“

„No tak, klid,mamino,“ pobaveně se usmál

„Petere?“ Okamžitě jsem mu pleskla facku za to, jak mě nazval.

„Auč, tohle nebylo nutný!“ promnul si tvář a podíval se na mě.

„Ne? Tak mi tak neříkej!“ Ano, byla jsem ve stavu podráždění, a už mě to štvalo, jak za mnou každý dolejzal.

„Promiň, kdybych nebyl vůl, tak se ti tohle nestane,“ pokrčil rameny.

„Vždyť tys to neudělal.“

„Jo, ale seznamil jsem tě s ním, protože to chtěla Linda.“ Zamrkala jsem a nemohla jsem tomu uvěřit, co mi teď právě říka.

„Skvělý, ale myslím, že na tom nesejde.“

„Ale ano, sejde.“ Chytil mě za ruce a najednou se naše pohledy setkaly. Pousmála jsem se a políbila jsem ho, on mi polibek opětoval.

„Promiň, to jsem neměla.“

„Myslím, že měla.“ Nevím, jak k tomu došlo, ale najednou mě svíral v objetí a naše rty se znovu spojily. Nemohla jsem se nabažit jeho polibků. Peter byl naprosto jiný člověk. On mě měl ve skutečnosti rád. Poznala jsem to až teď, proč jsem byla tak pitomá a nevšimla si toho dřív? Poté jsem se odtáhla.

„Tohle nemůžeme, Lucas,“ povzdechla jsem si.

„Co je mi po tom volovi, mám tě rád.“ Položil mi ruce na tváře, usmála jsem se.

„Já tebe taky, ale prostě nám to není souzeno být spolu.“ Položila jsem svoje ruce na ty jeho a sledovala jeho oči. Byl dokonalý, a já jsem se asi zamilovala. Je pravda, že jsem měla zmatený city a byla jsem po tom všem ublížená.

„Nechci to takhle,“ usmála jsem se, bylo to tak krásné slyšet tuhle větu od něj a vědět o tom, že o mě pořád stojí.

„Já vím, najdeme způsob, jak být způsob, slibuju.“ Obejmula jsem ho a vtom se tam přiřítil Lucas, a to bylo rozhodně špatně.

„Běž pryč od mý holky!“ zahulákal, okamžitě jsem pustila Petera a odstoupila stranou.

„Nebudeš jí níčit život!“ Najednou se oba dva do sebe pustili, dva kluci, co byli tak dobří přátelé. Nechápala jsem, proč se tak chová, když mě nesnáší a dělá mi zle. A teď najednou si mě obhajuje? Když mi před pár dny dal najevo uplny opak. Začínam být doopravdy ztracená.

„Nechte toho!“ zařvala jsem na ně.

„Nepleť se do toho!“ Lucas schytal jednu ránu od Petera a skočil po něm, takže Petera srazil na zem. Sledovala jsem jejich rvačku a nevěděla jsem, co mám dělat.

„Dělejte něco, vždyť se zabijou!“ vypískla jsem a nechtěla jsem se mezi ně cpát, ale nikdo nechtěl vůbec zakročit a ty dva se mlátili neskutečně moc. Všude začínala být krev a mně se udělalo špatně, a tak jsem omdlela.

Když jsem se pobrala, tak oba dva u mě klečeli. Byla jsem zmatená z toho, co se tu děje. Oba dva začínali jevit zájem, jeden milý a druhý naprostý hajzl. Jeden do mě vroucně zamilovaný a druhý můj manžel a nenávidící mě.

„Jsi v pořádku?“ zamrkala jsem, když to vyhrkli oba dva.

„Jojo, jsem. Můj bože, o co tu, sakra, jde?!“

„Já nevím,“ prohlásil Peter a Lucas se jenom zašklebil.

„Vstávej, kotě.“ Zase byl ten nepřijemný, asi to byla jeho slabá chvilka. Ale začínala jsem si být jistá, že dokáže být milý, a já bych s ním možná dokázala zůstat. Ale kdoví, jestli se nesnaží tohle hrát před všemi jako divadlo. Nebyla jsem si tím uplně jistá! Oba dva mi pomohli konečně na nohy.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Anna's Suffering - 16. kapitola: