Přátelství až za hrob? - 24. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Na záchranou misi se vydávají oba bratři, ale nedopadne to podle jejich představ.

08.08.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 356×

JUSTIN

Zamžhoural jsem očima, abych se probral a zjistil, co se děje. Citíl jsem jenom pořádnou ránu, promnul sem si hlavu. Zašklebil jsem se.

„No konečně. Už jsem si myslel, že je po tobě.“ Podíval jsem, kdo na mě mluví. Derek.

„Krucinál!“ vyštěknul jsem a co nejrychleji se postavil na nohy.

„Kde máš tu malou?“ Pak jsem se rozhlédnul kolem, teď mi to právě došlo.

„To bude trochu komplikovanější,“ zamyslel jsem se.

„Hele, nejspíš nám moc času nezbývá. Ale asi vím, kde je tvoje Jade.“ Podíval jsem se na něj.

„Neříkej, že ti tohle udělala ona.“ Zamračil jsem se a jemněji jsem ho praštil do ramene.

„Mlč a pojď. Musíme tam dojít včas, než se něco semele.“ V duchu jsem zaklel, jestli se něco stane Arie, tak si to budu nadosmrti vyčítat. No dobře, Jade jsem z toho chtěl vysekat taky.

„No, já nevím, kdo tu pořád tlachá,“ zašklebil se a pomalu jsme vyrazili. No dobře, moje orientační smysly byly momentálně v kýblu. Aria mě praštila vážně silně, přemýšlel jsem, jak dlouho jsem musel být mimo.

„Sorry, bráško, ale dneska tu tlachající jsi ty,“ zašklebil jsem se a měl jsem pravdu.

„Roztrhám ho na kusy,“ zamručel Derek.

„Uklidni se, za prvé nevíme, kolik jich tam je, a za druhé jsme jenom dva.“ Popravdě, byl jsem v obavach, jak se to může moc zvrtnout. Lituju toho dne, kdy jsem se k Arie a Jade přiblížil, a do toho všeho se zapletl i Derek. Mohlo by to ve skutečnosti dopadnout jinak. Ale teď musím vymyslet, jak zachránit situaci. Počítal jsem s tím, že Derek nebude mít tolik nápaditosti, když by se to momentálně hodilo. Absolutně mě nic nenapadlo, a to jsem si v hlavě přehrával tisíc dalších situací.

„Fajn, už mlčím. Mimochodem, víš, kudy jít, Justine?!“ rozmáchl rukama, zamyslel jsem se.

„Jo, prostě hledej vodu!“ Teď jsem se zamyslel nad tím, že bychom měli být zticha, abys nás Chris nezpozoroval, až se budeme blížit k němu.

„Fajn.“ Zaposlouchal jsem se a snažil se zaměřit na šum vody.

„Až budeme procházet kolem, víš, že bychom se měli pro jistotu ztišit? Pokud chceš moment překvapení.“

„Laskavě mě nepoučuj, nejsem idiot!“ zvýšil hlas, plesknul jsem mu pohlavek.

„Nejsi idiot? A co právě teď dělaš?“ Najednou jsem zaslechl šum vody, naznačil jsem Derekovi, ať mě následuje. Samozřejmě ztichnul ve správnou chvíli. Minuli jsme řeku nebo možná potok, rozhlédl jsem se kolem, kudy dále. Najednou jsem zaslechl hlasy, a bylo to jasné. Pousmál jsem se a podíval se na Dereka, kývl jsem a během pár minut jsme prosvištěli až k místu. Cestou jsem se z něj snažil vydolovat, jestli má nějaký plán, a kupodivu měl.

*Derek P.O.V.*

Ukázal jsem Justinovi, kudy má jít, a já sám se vydal za chatku, kde jsem slyšel kroky. Objevil jsem se za nějakým upírem, mladým, mohl být sotva přeměněný, a hned jsem mu vrazil kolík do srdce a přichytil, aby nedělal hluk, když by dopadl na zem. Usmál jsem se. To bylo snadné.

Otevřel jsem potichu dveře a vešel dovnitř. Když jsem narazil na problém, neslyšel jsem absolutně nic, jen dvě srdce, ale to vycházelo zvenku. Zamračil jsem se, tolik k momentu překvapení. Nadechl jsem se a vydal se hlavním vchodem ven, kde jsem už spatřil Chrise, držícího Ariu, a nějakého blonďatého, držícího Jade – ach bože, ta vypadala. Byla jako chodící mrtvola, sevřelo se mi hrdlo. Jí se naopak oči rozzářily štěstím. Pousmál jsem se a stoupl vedle bratra.

„Vítejte, konečně jste nás objevili.“ Pohlédl jsem na Chrise a zavrčel.

„Pusť ty holky a já se k tobě přidám.“ Teď na mně lpěly oči všech přítomných, bratrovi nevěřícné. Jade dokonce vydala zvuk, který jsem tipoval jako nesouhlas. Muselo ji to hodně bolet, když neodkázala skoro ani promluvit. Prevít jeden.

„Víš, ještě donedávna bych tě bral a nepřemýšlel, jenže teď mám tyhle krasotinky, a co mi zabrání si z nich udělat novorozené?“ Změna, teď všichni lpěli na něm.

„Co? Ne!“ vykřikly obě holky jednohlasně.

„To tě dřív zabiju, Chrisi,“ pronesl Justin skrz zaťaté zuby.

„A nebo dřív zabiju já je. Jsem starší, rychlejší, nemáte na nás oba. Možná, že tuhle stihnete zachránit, ale tuhle, tu, co držím, už ne. Buď jedna, a nebo žádná, je to na vás.“ Zmateně jsem pohlédl z holek na Justina.

„Vážně nám dáváš na výběr, že pustíš jednu, a nebo žádnou?“ Chris kývl, ten zkurvysyn.

„Dereku...“ kouknul jsem na bráchu. To snad nemyslí vážně?! Nedovolím, aby mi zemřela Jade, koukala na mě prosebně, ale zase jsem nechtěl, aby kvůli tomu trpěl Justin, když by přišel o Ariu. Zatraceně!

„Tak?!“ vyštěkl podrážděně Chris a trhl s Ariou, až sykla.

Pohlédl jsem na Jade.

„Do it...“ pronesla mlčky a stekla jí slza. Věděl jsem, o co mě žádá, ale nebyl jsem natolik silný, abych jí to přání splnil. Pohlédl jsem na Justina, tušil to.

„Já nemůžu. Udělám cokoliv, Chrisi, ale nezabíjej je. Prosím,“ zažebral jsem jako ten největší mrzák na světě. Aria pohlédla z nás na Jade. Nechápala, chudák, nic. Chris se na mě podíval smutně a snad i soucitně, když se proti Justinovi vyřítil nějaký další upír z boku a sejmul ho na zem. Aria vypískla. Okamžitě jsem byl u něj a po spolupráci s Justinem jsme ho probodli. Vtom jsme to zaslechli - hysterický výkřik drasující se z hrdla Arii a následné křupnutí, když někomu zakroutíte krkem. S vyděšenýma očima jsem se podíval, co se stalo, a v ten moment jsem umřel. Koukal jsem na bezvládné tělo Jade, které leželo u nohou blonďatého upíra a s prázdnýma očima, bez života mě sledovalo.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování