Přátelství až za hrob? - 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Aria a Jade se chystají na "rande", o kterém ještě neví, že to "rande" vůbec je. Jak dopadne? Co když Derekův zájem o dívky není vlastně zájem o dívky, ale spíš o to, co dívky představují - krev.

30.06.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 390×

ARIA

Nakonec jsme skončily u Jade doma, zrovna jsme se chystaly večer ven. Překvapilo mě, že nás Justin pozval. Podívala jsem se na Jade, která si zrovna vybírala boty na dost vysokým podpatku.

„Ario? Jakou máš velikost bot?“ uculila se, podívala jsem se zpátky na ni.

„Proč?“ zašklebila jsem se a dál se přehrabovala ve svých šatech. Vzala jsem si tašku k ní, abychom nemusely trávit čas u Lily.

„Dělej!“ Nadechla jsem se.

„Třicet osm.“ Jade se pousmála a vrazila mi do ruky jedny její boty.

„Počkej, to nemyslíš vážně,“ zaúpěla jsem, byla jsem taková ta tenisková holka. Dobře, nic jinýho jsem nenosila, natož nějaké boty na podpatku. Vytáhla jsem si červený šaty.

„Myslím, tyhle šaty jsou dobré. Jdou ti k vlasům,“ Jade se pousmála, vzdala jsem to, nechtěla jsem odporovat, a tak jsem si ty její boty dala stranou.

„Je tu jedna věc, neumím na nich chodit,“ zatvářila jsem se nevinně, Jade se zamyslela a pak nad tím mávla rukou.

„Hele, to zvládneš. Nejsou zase tak vysoké.“ No, vlastně měla pravdu, nebyly o tolik vyšší. Jade snad měla dvojnásobně. Přetáhla jsem si na sebe šaty. Jade se mezitím namalovala a já jsem si udělala vlasy. Vyčesala jsem si je do vysoké culíku a lehce z nich nechala vypadat pár pramínků, které jsem si navlnila.

„Ario, pojď sem. Namaluju tě,“ uculila se. Musela jsem uznat, že to bylo něco jiného, než když jsem se malovala prostě sama. Přikývla jsem a sedla si na židli a dělala jsem to, co Jade řekla.

„Věř mi, že tě nikdo nepozná.“ Usmála jsem se na ni.

„Díky.“ Když už jsme byly konečně nachystané, tak jsme se ještě musely prohlédnout v zrcadle, abychom doladily chybičky. Potom jsme konečně vyšly k autu. Nasedly jsme do něj a vyjely jsme ke klubu.

„Pořád si nemyslím, že je to dobrý nápad,“ zašklebila jsem se.

„Neboj se, vypadáš opravdu skvěle,“ usmála se a po pár minutách jsme dojely ke klubu a na smluvené místo. Když Jade zaparkovala, vylezla jsem z auta. Samozřejmě opatrně, abych si něco neudělala. Jak jsem byla schopná na vysokých botech. Rozhlédla jsem se kolem.

„Neměl by tu být už?“ pozvedla jsem obočí a očima jsem ho hledala v davu lidí, který stál u klubu. Pak jsem se podívala na Jade, která ho nejspíš hledala taky.

„Nikde ho nevidim.“

„Snad nás nehledáte.“ Obě jsme se otočily a zasekly jsme se, když jsme zahlédly toho kluka, který nás málem přizabil. Podívala jsem se na Jade a čekala její reakci, a pak na Justina.

*Jade P.O.V.*

No to snad. Počkej, Justine, až budeme sami. Polkla jsem a určitě se mi i zastavilo srdce na moment.

„No, tohle je Derek, můj bratr,“ pronesl klidně Justin a my jen vytřeštily oči.

„Bratr? Znám tě už pár let a nikdy ses nezmínil, že máš bratra.“ Derekovi zacukaly koutky. Musím uznat, že vypadal božsky, naprosto jinak, než jeho bratr.

„My jsme se před pár lety pohádali a už moc nekomunikovali spolu, takže...“ Přikývla jsem, to jsem znala až moc dobře. „Takže jdeme dovnitř, ne?“ Aria se usmála.

„Pokud jste si nevšimli, tak je tam řada, takže netuším, jak se tam chcete dostat.“

Na to se Derek jen usmál a zmizel za vyhazovačem, co stál přede dveřmi. Využila jsem toho a chytla Justina za loket.

„Seriously?! Tys tohle všechno udělal jen kvůli němu, viď?“ Pobaveně se na mě podíval.

„Tobě se líbí,“ pronesl trochu starostlivě. „Nebo snad ne?“

Pustila jsem ho a pohlédla na něj i na Ariu, co jsem vlastně měla odpovědět? Že ano?

„Je hezký a tajemný, to já mám ráda, ale...“ Aria s Justinem na mě oba koukali.

„Ale?“ pronesli dvouhlasně.

„Ale něco mi říká, že se mám držet od něj dál,“ dokončila jsem svou myšlenku a Justin se jen usmál.

„Tak ten tvůj vnitřní hlas poslouchej,“ zašeptal, snad aby ho nikdo kromě nás neslyšel. Což bylo zřejmé, když nikdo u nás nebyl, jen my tři. Najednou se otočil se slovy, že máme jít za ním, tak jsme šli. Derek, aniž bych tušila jak, vše zařídil a najednou jsme už byli ve vnitř.

„Dáš si něco?“ Otočila jsem se za hlasem a znovu se nechala vtáhnout do jeho blankytně modrých očí. Polkla jsem.

„Vlastně, proč ne,“ usmála jsem se a pohlédla na ty dva. „Chcete něco přinést?“

Aria se pohledem pokusila vyhledat Justina, ten se jen usmál.

„Já si dám whiskey, a ty?“

„Vodku, dík,“ pousmála jsem se. Pohlédla na Dereka a rozešli se teda směr bar. Prosím, jen ať se nesnaží se mnou navázat rozhovor, bych nemusela taky ustát. Stoupla jsem si k baru a čekala, než si mě někdo všimne. Ještě že jsem si vzala ty podpatky, jinak bych byla snadno přehlédnutelná, s mou výškou trpaslíka bych se tomu ani nedivila. Měřila jsem sice úctyhodných stošedesát centimetrů, ale když jste v rodině nejmenší, není to ono, i když na druhou stranu to má výhodu – podpatky. Poohlédla jsem se kolem a všimla si propalujícího pohledu Dereka.

„Co je?“ zeptala jsem se, aniž bych přemýšlela. Vraž si jednu, Jade.

„Nic, jen moc přemýšlíš, už jsem to objednal.“ Zamrkala jsem zmateně, kdy jako?

„A kdy jsi to objednal, když tu ještě nikdo nebyl?“ Usmál se a mně se málem podlomila kolena.

„Před chvíli tu byl barman a ptal se, kdybys tolik nepřemýšlela, všimla by sis jej.“

Když před námi přistála naše objednávka, uznala jsem, že zřejmě má pravdu, a dál to neřešila. Když jsem vzala dvě skleničky – svou a Ariinu, všimla jsem si, že na nás upírá Justin po celou dobu zrak. Spíše na svého bratra. Jako by ho snad kontroloval.

„Víš o tom, že z tebe nespustí Justin zrak?“ pronesla jsem tiše, když jsme se protínali skrz dav. Jen se zasmál a zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu.

„Jsi moc paranoidní, Jade.“

Zvedla jsem svůj zrak k němu a naše oči se střetly. Nemysli na to, nemysli na to, pořád dokola mi křičel můj hlas v hlavě, ale já byla jako vždy ztracena, když jsem kouknula do těch jeho očí.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování