Přátelství až za hrob? - 19. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Aria má strach z toho, že jí Justin ubliží. Jaká je pravda? Derek zustal celou noc s Jade. Ale taky se setká se svým nepřítelem. Kdo je to?

03.08.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 358×

ARIA

Panebože! On je upír! šílela jsem v duchu, když odešel. Zvedla jsem se a pokusila zdrhnout, nemohla jsem. Něco mi bránilo, abych mohla projít. Popadla jsem mobil a rychle napsala smsku Jade. Netušila jsem, jak dlouho jí to bude trvat. Čekala jsem snad hodinu, ale nic. Nepřišla. Zamračila jsem se, chtěla jsem domů. Byla jsem v upířím doupěti. Najednou se dveře prudce otevřely a dovnitř vešel Justin. Nadskočila jsem, honem jsem schovala mobil.

„Prosím, pusť mě odsud. Já to nikomu neřeknu,“ zamrkala jsem a snažila se ho přesvědčit.

„Ario, ne. Dokud nerozhodnu, co s tebou udělám. Tohle jsi neměla zjistit.“

„Jednou jsem na to ale musela přijít.“ Polkla jsem.

„Jo, ale rád bych ti to řekl sám. Ne že můj pitomý bratr tě kousne!“ Byl naštvaný, poznala jsem to. Popošla jsem blíž k němu. Bála jsem se.

„A co teď uděláš? Zabiješ mě, protože vím, co jsi?“ Kousla jsem se do rtu, podívala jsem se mu do očí.

„Ne, to ne. Nikdy bych ti neublížil. Chtěl jsem tě chránit.“ Nadechla jsem se.

„Chtěl jsi mě chránit? Před kým?“ Zamyslela jsem se nad tím, vždyť po mně nikdo nešel.

„Na tom nezáleží, Ario. Cos udělala Derekovi, že tě kousnul?“

„Praštila jsem ho.“ Justin si jenom povzdychl.

„Nerad bych, aby se z tebe stalo to, co ze mě. Tak ho jednoduše ignoruj, ok?“

„Dobře, pokusím se,“ přikývla jsem. Najednou jsem skončila v jeho náruči. Objímal mě. Sotva jsem mohla dýchat, drtil mě.

„Justine, nemůžu dýchat.“

„Promiň.“ Povolil stisk. Nadechla jsem se. Pokusila jsem se mu vycuknout.

„Dobrý, jen jen prostě... tohle nedělej,“ zašklebila jsem se.

„Ario, ty se bojíš?“

„Možná trošku.“ Kousla jsem se do rtu.

„Nikdy bych ti nic neudělal, věříš mi?“

„Já nevím.“ Byla jsem zmatená, jak mu můžu věřit. Když mě Derek kousnul. Co když to udělá i Justin někdy v budoucnu? Měla jsem strach. Po chvíli si mě přitáhl k sobě a políbil. Zamrkala jsem, tohle jsem nečekala.

„Měl bych si promluvit s Derekem, aby tě především nechal být. Budeš potom klidnější.“

„Asi jo,“ přikývla jsem. Šla jsem si zase zpátky sednout, rozhodla jsem se trochu trucovat, dokud mě od něj nepustí domu. Nechápala jsem, proč to takhle moc řešil.

*Derek P.O.V.*

Ráno jsem se probudil s nejlepším pocitem, který jsem kdy měl. Teda, když nepočítám pocit, když jsem se stal před mnoha lety tím, čím jsem. Otočil jsem hlavu na Jade, která stále spala, opatrně jsem ji políbil do vlasů a asi ji vzbudil nechtěně, protože se na mě culila. Byla roztomilá.

„Dobré ráno,“ pronesla ospale, až jsem se musel usmát.

„Dobré,“ odpověděl jsem jí zpátky a pomalu vstal, abych se oblékl. Všiml jsem si, že se protáhla a začala se taky oblíkat. Počkal jsem. Natáhl k ní ruku a pomohl jsem jí na nohy, usmívala se pořád. Divné to dítko.

„Vezmeš mě domů?“ zaprosila, a jakmile zavřela oči, zmiznul jsem s ní k ní domů.

„Můžeš,“ usmál jsem se a pustil ji až před domem. Usmála se, rozloučila, políbila mě a zmizla ve dveřích. Už jsem se chystal k odchodu, když jsem zaslechl za mnou křupnutí větvičky a následně hlas.

„Vidím, že i upíři se dokážou zamilovat.“ Ztuhla mi krev v žilách, tenhle hlas jsem poznával. Hrubý, plný vzteku a nenávisti. Nenávisti k lidem. Pomalu jsem se otočil.

„Ještě žiješ?“ Uchechtl se a přikývl. Popošel ke mně, ale očima přejížděl dům Jade. Zajímalo by mě, nad čím teď přemýšlí. I když, asi bych to ani nechtěl vědět, protože bych se určitě naštval.

„Rád tě vidím, Dereku. Už jsem měl čest i s tvým bratrem, ale to jaksi nedopadlo, tak doufám, že ty budeš víc přívětivější,“ pronesl chladně.

„Co chceš, Chrisi?“ Usmál se a umožnil mi tím pohled na jeho zoubky. Perfektní zoubky, ty zoubky, které se nám s bratrem kdysi vpily do našich hrdel. Instinktivně při té myšlence jsem zatnul pěst. Jen se pousmál, jistě, že si toho všiml. Proč by taky ne, že?

„Moje, jak to říci, smečka, se pomalu rozpadá, jak jsi určitě slyšel. Chci tebe v ní.“ Zasmál jsem se, ale takovým tím pobaveným smíchem. Jen tupě koukal. „Nedělám si legraci.“

Pohlédl jsem na něj.

„Nikdy nebudu patřit k tvým poskokům, kteří tě poslouchají na slovo. Já mám rád svou svobodu.“ Přikývl.

„Tak tě donutím,“ usmál se znovu a mně ztuhla krev v žilách. Očkem jsem zahlédl Jadeinu siluetu v okně. Přece by jí neublížil, že ne? Co to tu plácám, samozřejmě, že ano.

„Dotkni se jí a vlastnoručně dodělám to, co započal můj bratr.“ Najednou mi přistála chladná ruka na krku, ani jsem nestihl mrknout. Sakra, byl zatraceně rychlý. A to jen díky tomu, že byl o pár století starší než my. Věděl jsem to, i Justin, ale on dřív jedná, než přemýšlí. Proč jen musel za ním chodit, všechno teď zkomplikoval, a to o dost! Zatraceně, Justine, zaklel jsem v duchu.

„Mně se vyhrožovat nebude. Ani jeden nejste dost staří na to, abyste si to mohli dovolit, a když budu chtít... zabiju nejen tu tvou holku, ale i holku tvého bratra a klidně i jeho, jen abys neměl už nikoho, a nakonec se stejně přidáš k nám i sám a dobrovolně.“ Když jsem jemně zakroutil hlavou, jeho oči zčernaly a najednou jsem pocítil tvrdý náraz na zádech a v poslední řadě mi na ně dopadlo něco těžkého. Au.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování