Přátelství až za hrob? - 21. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Aria chtěla vyběhnout na pomoc Jade, ale Justin ji zastavil. Derek byl zklamaný, že mu Chris unesl Jade. Všichni vyrazí společně do domu, ale Aria najde něco děsivého. Bude to Jade, nebo něco jiného?

05.08.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 377×

ARIA

Derek mě štval od prvního okamžiku, chtěla jsem mu něco říct. Ale schytat kousnutí jsem opravdu netoužila. Znovu už ne. Když Derek řekl, že se do domu nedostane, jsem se na něj podívala. Došlo mi to, že ji Chris dokáže přesvědčit. Najednou jsme zaslechli křik. Trhla jsem sebou a bylo mi to jasné. Podívala jsem se na ně.

„Jade!“ Chtěla jsem vtrhnout dovnitř, ale Justin mě chytil za loket.

„Ario, ty dovnitř nepůjdeš.“

„Proč ne!“ vypískla jsem, je tam moje kamarádka a já jsem jediná, kdo se tam dostane.

„Nevíme, co se děje a kolik jich tam je.“

„Jen ji tam nech jít.“ Věděla jsem, na co Derek pomýšlí, a vzhledem k tomu, že mě Justin nechtěl pustit dovnitř.

„Na to zapomeň, bratře.“ Po chvíli křik utichl.

„Nevím jak vy dva, ale já se dovnitř dostanu.“ Vytrhla jsem se Justinovi, netuším, jak se mi to povedlo, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Vtrhla jsem do domu. V tu chvíli mi bylo všechno jedno. Praštila jsem sebou na schody, prostě jsem zakopla. Hned jsem se vyhrabala na nohy a běžela dál do jejího pokoje. Vůbec jsem netušila, kde ho má, ale nad tím jsem nepřemýšlela..

„Jade!“ zařvala jsem, ale nikdo se neozýval. Proběhla jsem všechny pokoje, co tam byly. Šlo o čas. Běžela jsem, co nejrychleji jsem mohla. Nakonec jsem doběhla konečně do jejího pokoje, ale Jade už tam nikde nebyla. Zamrkala jsem, pane bože. Ona je pryč.

Vrátila jsem se zpátky za Justinem a Derekem.

„Jade je pryč.“

„Cože?!“ Podívala jsem se po nich.

„Kdybys mě tam pustil, mohla jsem ji zachranit!“ vyjela jsem po něm, ujely mi nervy.

„Já ho zabiju!“

„Tak to bych rád viděl, když je starší než my, bratře, a říkal jsi to navíc ty, pokud si dobře pamatuju.“ Justin se na něj podíval a pak na mě.

„Musíme ji najít!“ Nadechla jsem se, proč mi připadalo, že jsem byla jediná, kdo se snažil jednat?!

„Jak si to hledání představuješ?“

„Já nejsem upír, abych měla ty vaše hledací schopnosti!“ zavrčela jsem. Už mě tak vytáčeli, a teď ještě do toho tohle? Asi budu litovat toho dne, kdy jsem tohle všechno poznala. Ale byla jsem rozhodnutá Jade najít i bez nich, kdyby se k tomu neodhodlali.

*Derek P.O.V.*

Měl jsem sto chutí povraždit celé město, jen abych ji našel. To se mi snad jen zdá.

„Kde jsi předtím našel Chrise?“

„Myslíš, že tam stále bude? Pochybuju, Dereku.“ Pohlédl jsem na něj a zavrčel.

„Někde začít musíme, veď nás. Veď nás!“ už jsem zařval, když chtěl protestovat. Rozešel se tým směrem někam do lesa a pak zmiznul.

„Co já?“

„Ty tu zůstaň, stejně bys nám nebyla moc platná,“ pronesl jsem zlostně na Ariu a zmiznul za Justinem.

Málem jsem do něj vrazil, když se zprudka zarazil uprostřed domu. Porozhlídl jsem se kolem, nebylo těžké zjistit, že je opuštěný. Zlostně jsem převrhl skříň.

„Se mi snad zdá!“

Pohlédl na mě a raději mlčel. „Třeba tu něco najdeme, co nás nasměruje jejich směrem, Dereku, neztrácej naději, najdeme ji.“ Přikývl, až mě pichlo u srdce, že tomu doopravdy věří. Ale dal jsem se do hledání, třeba má nakonec pravdu a opravdu něco najdeme.

Po hodině hledání jsem to vzdal a sedl si na gauč.

„Nemá to cenu, není tu nikdo a ani nic tu není.“

Sedl si vedle mě a jen se smutně koukal. Pak udělal něco, co jsem nečekal – objal mě.

Chvíli jsem jen měl svěšené ruce, pak jsem ho objal též. Bylo hezké cítit, že se mi vrátil můj bratr, ale bohužel jsem ho získal, až když jsem zřejmě ztratil ji.

Najednou mu začal zvonit mobil. Odtáhl se, aby ho zvednul, tak jsem poslouchal. Aria.

„Musíte se vrátit, tohle byste... musíte se vrátit,“ přeskakoval jí hlas.

„Hned tam budeme, zůstaň, kde jsi, Ario,“ utnul rozhovor Justin a pohlédl na mě, už jsem stál ve dveřích.

„Tak jdeme,“ popohnal jsem ho a objevil se i s ním vedle Arii, nadskočila. Potočil jsem jen hlavou, zda to myslí vážně, a pohlédl kolem. Vtom mi došlo, co cítím. Krev. Hodně krve. Polkl jsem na sucho a prosil boha, aby to nebyla Jade krev.

„Kdo je to?“ zeptal jsem se po chvíli a pohledl na Arii.

Utřela si slzy a objala Justina. „Ario, čí tělo je tam?!“ už jsem skoro vykřikl.

„Jejich rodičů,“ pronesla plačtivě a mně se nehorázně ulevilo. Dokud to nebylo její tělo, bylo mi to jedno, pak mi ale došlo, že jí to jedno nebude, a znovu mě zahalil pocit bezmoce. Neměl jsem jak jí pomoc a vše, co se jí teď stalo, stane, je jen kvůli tomu, že se seznámila se mnou a s Justinem. Věděl jsem to moc dobře, jen jsem si to nechtěl připustit. Ať jdeme kamkoliv, ať se spřátelíme s kýmkoliv, ať cítíme cokoliv, vždy to skončí stejně - smrtí, zlostí, nenávistí, smutkem – krví. Ano, krev ve všem hrála největší roli a vždy hrát bude.

Jsme monstra. Monstra noci a nikdy už nebudeme ničím jiným. A teď kvůli tomu bude trpět Jade, pokud ji ovšem nenajdeme dřív, než jí ten bastard stihne něco udělat. Ať tak či onak, až ho najdu, vlastnoručně mu proženu srdcem kolík z dubu a zabiju ho jednou provždy. Nikdo mi nebude brát mé věci a už vůbec ne milované věci, či lidi, na kterých mi záleží. Ztuhl jsem, mně na ní záleží. Ano, na Jade. Poprvé za celou dobu mi záleží na někom jiném než na sobě samém.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování