Přátelství až za hrob II - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po delší pauze je tu opět další část. Aria i ostatní se těžce dostávají přes smrt Jade. Adam a Aria spolu začnou navazovat pevnější přátelství, ale není všechno tak, jak si představují

22.09.2013 (13:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 388×

ARIA

Ve škole visela fotky Jade, jenom když jsem kolem ní procházela, tak mě šíleně zamrazilo v zádech. Chyběla a strašně moc. Celý týdny jsem ve škole proseděla sama a s nikým jsem nebyla schopná mluvit. Navíc bylo jen pár dní do maturity a já se nedokázala prostě soustředit. Najednou si ke mně přisednul Adam, zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.

„Ahoj, jak to zvládáš, Arie?“

„Špatně,“ povzdechla jsem si a nechala jídlo jídlem. Neměla jsem vůbec chuť, potřebovala jsem svoje přátele víc než kdykoliv jindy.

„Vím, že ti chybí. Nám taky, přišli jsme o dvě.“

„Nemůžu to překousnout, nemůžu se na nic soustředit.“ Letmo jsem očima zavadila k Justinovi, který seděl zase s klukama z fotbalovýho týmu.

„Mohli bychom si jít třeba zaběhat, mohlo by ti to pomoct přijít na jiné myšlenky.“

„Díky, teď to asi budu potřebovat. Kromě toho, máme maturovat, a já nemůžu,“ povzdechla jsem si.

„Zvládneš to, my to zvládneme.“ Položil mi ruku na rameno.

„Kvůli Jade.“ Kývla jsem, byla jsem si jistá, že by nebyla ráda, kdybych to všechno zahodila a ostatní prostě taky.

O pár měsíců později:

Měli jsme po maturitě, já jsem ji zvládla, i když jsem byla myšlenkama u toho, co se stalo. Ale po pár měsících jsem tu bolest vnímala mnohem míň. S Justinem jsem přerušila veškerý kontakt a doufala jsem, že ho už nikdy neuvidim. Konečně jsem se dostala na svou vysněnou univerzitu, a kupodivu se mnou jeli Adam a Tom. Tyhle dva jsem zrovna potřebovala. Kluci se rozhodli, že budou moje opora, než to všechno skousnu a budu zase ta stará Aria. Omyl, pletli se! Stará Aria se už nevrátí, a byla jsem rozhodnutá na pevno.

„Ario?“ ozvala se za mnou.

„Jo?“ otočila jsem se, byl tam Adam. Pokusila jsem se usmát.

„Jdeme si zaběhat? Docela potřebuju trénovat, rád bych běhal za univerzitu, a je těžké se dostat do týmu.“

„Jasně, proč ne,“ pokrčila jsem rameny a zaběhla sem na dívčí kolej se převléct. Hodila jsem na sebe tílko a legíny, vlasy jsem si sepnula do culíku a vyrazila za Adamem, který už na mě čekal.

„Co kdybychom si dali závody?“ uculil se.

„Víš, že mě netrufneš,“ zasmála jsem se, Adam se usmál.

„To je poprvé, co ses usmála, Moreauová.“ Pootevřela jsem pusu, jak zkomolil moje příjmení, ale než jsem stačila zareagovat, rozeběhnul se, hned jsem se vzpamatovala a běžela za ním.

*Adam P.O.V.*

Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, Aria mě předběhla. Teď jsem byl v předklonu a vydýchával celou trasu.

„Páni, jsi vážně rychlá.“ Zasmáli jsme se a vydali se na kolej.

„Děkuju, že mě stále trpíš. My si nikdy moc nepadli do oka. Jediné, co nás spojovalo, byla Jade, a ta teď už není, ale přesto jsi stále se mnou. Děkuju, Adame.“ Pohlédl jsem na ni a usmál se.

„Rádo se stalo. Víš,“ odmlčel jsem se na moment. „Dost mi ji připomínáš.“ Potěšilo ji to zřejmě, protože se usmála. Objala mě a zmizla ve dveřích svého pokoje. Usmál jsem se a šel do svého, vlezl si do sprchy a pak zalehl do postele, protože už bylo pozdě.

Ráno jsem jako vždy byl vzhůru dřív a šel si zaběhat, když jsem uslyšel prasknutí větvičky za mnou, sakra blízko. Když jsem se otočil, nikdo tam nebyl.

„Haló?“ Mihlo se tam něco, ale neviděl jsem nic, vtom to něco se mihlo za mnou, tak jsem se otočil, ale znovu jsem nezahlédl vůbec nic. „Haló, je tam někdo?“ Nic. Najednou se o mě něco otřelo, ale hned to bylo pryč. Upadl jsem díky tomu nárazu.

„Adame?“ nesl se ke mně hlas, když jsem konečně něco zahlídl mezi stromy. Postavu, dívčí. Aria už mě zvedala, pohlédl jsem na ni.

„Vidělas ji?“ Zmateně na mě pohlédla a pak směrem, kterým jsem se díval a hypnotizoval jej.

„A koho?“

„No, přece tu dívku... Přísahal bych, že jsem viděl...“ Uvědomil jsem si, co jsem jí chtěl říct, a zasmál se sám sobě. „Už mám halucinace a vidím nemožné.“ Pak jsem si to uvědomil. „Stýská se mi po ní, Ario.“

Nemusela dlouho přemýšlet nad tím, koho tím „po ní“ myslím. Smutně se usmála a objala mě se slovy, že jí též.

Nakonec jsme se vydali ke škole. Přece jen nám začínala naše první hodina.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování