Přátelství až za hrob II - 8. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Aria se záměrně snaží zbavit Natea. Derek a Isaac přišli do města, dokážou jí zastavit, nebo budou potřebovat pomoc Justina a Arie?

29.09.2013 (13:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 204×

ARIA

Doufala jsem, že jsem byla připravená, nebo aspoň, že jsem měla sílu, kterou jsem potřebovala.

Přišla jsem na kolej, rozhlédla jsem se kolem. Spolubydlící Amber byla pryč. Vytáhla jsem zpod postele cestovku, ve které jsem schovávala Jamesovou kuš a další potřebné krámy. Jenže teď byla otázka, jak ho najdu? Možná bych mohla sledovat Jade a tak bych zjistila, kde se nachází. Jasně! To bude ono. Ozvalo se zaklepání na dveře, protočila jsem oči a šla otevřít. Zasekla jsem se, když jsem ve dveřích spatřila Natea. Proboha, co ten tu zase chce, a nadzvedla jsem obočí.

„Co kdybychom se šli projít, Arie?“

„Co kdyby sis dal odchod, Nate?“ pousmála jsem se mile a nejvíce ironicky, co to šlo. Zamračil se.

„Proč jseš na mě taková?“

„Taková? No, tak hádej.“ Opřela jsem se o futra dveří.

„Tobě vadí, že jsem..?“ nedořekl to, překvapilo mě to.

„Ne, jak by mi to asi mohlo tak vadit?“

„Já tě nechápu,“ zavrtěl nevěřícně hlavou, ano, byl zmatený, a o to mi právě šlo.

„Promiň, ale já se s takovými, jako ty, nepřátelím.“ Práskla jsem mu dveřmi před nosem. Vrátila jsem se zpátky na postel a ke svému plánu, když najednou dovnitř vlítla Amber. Nadskočila jsem a rychle kopla tašku pod postel.

„Amber!“ Vypískla jsem.

„Promiň, promiň! Ale tohle musíš slyšet, v Zeta Pí je večírek.“ Usmála jsem se. Ano, Zeta Pí byl známý klučičí spolek na téhle škole a zároveň pořádali nejlepší večírky. Ślyšela jsem to.

„Dobře, dobře, půjdu,“ rozmáchla jsem rukama, aby mě nemusela dál přesvědčovat.

„Takže v devět,“ hupsla mi na postel.

„Tak to je skvělé, ale co si mám vzít?“

„Neboj, s tím ti pomůžu,“ uculila se na mě, musela jsem jí úsměv oplatit.

*Jade P.O.V.*

„Jade, proboha, jsi to ty.“ Než jsem stihla zamrkat, už mě drtil ve své náručí. Snažila jsem se jej odstrčit, což se mi i podařilo.

„Nesahejte na mě, sakra!“ vyštěkla jsem, překvapeně koukal a mlčel. Isaac jen zavrčel. Se mu nelíbí, že si dovoluju na jeho páníčka, nebo co?

„Jade?“

„Ano, jmenuji se Jade, ale nemám nejmenšího tucha, kdo jsi, a je mi to jedno,“ pohlédla jsem na něj tvrdě. Jeho obličej se ze šťastného změnil na srdcervoucí. Polkla jsem. „Když dovolíš, ty a to tvoje psisko, ráda bych se vrátila. Mám ještě hlad.“

„Tak to prr, holka.“ Otočila jsem se zpátky za hlasem – Isaac. „Sice jsi Jade od Dereka, ale nedovolím, abys tady jen tak pobíhala a krmila se nevinnými.“ V očích mi to jen hrálo.

„A copak uděláš, pejsku? Kousneš mě?“ Zavrčel.

„Zkus to a uvidíš sama.“ Na rtech se mi rozlil úsměv.

„Jak si přeješ.“ Otočila jsem se a zmizela. Nevšimla jsem si ani, jak Derek padl na kolena a něco mlel.

Než jsem se stačila porozhlídnout, už mě tahala nějaká skupinka dětí někam na party nebo co. Nemohla jsem se ani bránit, protože by to budilo podezření, tak jsem šla. A kohopak to tu nemáme, pomyslela jsem si, když jsem uviděla Adama a Arii. Usmála jsem se nevinně, mávla jim a šla s těma holkama někam dozadu. Vzala jsem si kelímek s pitím a napila se, když se mi o bok začal otírat nějaký opilý kluk. Pohlédla sem na něj, jen se usmíval a snažil se mi rukou zajét pod tričko. Ušklíbla jsem se, chytla mu ji a zakroutila, ani mi to nedalo námahu, když mu tam křupla kostička a on jen vypískl. Díky hudbě však jeho výkřik uvadl.

„Pusť ho, Jade.“ Pootočila jsem se za sebe a uviděla ji – Ariu. Pořád jsem držela toho kluka. „Jade.“

„Oficiálně se ještě neznáme, Jade. A ty jsi...“ zeptala jsem se s otazníčkami v očích.

„Aria,“ pronesla tiše, až skoro bolestně, nechápala jsem ji. „Jade, pusť toho kluka, prosím.“ Pokrčila jsem rameny a pustila jej, do očí mu vyhrkly slzy a upaloval, co mu nohy stačily.

„Stejně stál za nic, opilí lidi nechutnají tak dobře jako lidi, co se umí i bránit. Cítím z tebe něco divného, něco známého, ale nedokážu tě přiřadit, nepomohla bys mi?“ Aria se nadechla k odpovědi, tak jsem jen čekala. Třeba mi konečně řekne, odkud mě zná.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování